Osvicení příjde po umytí - Auroville.cz

Z historie vonných tyčinek. Kadidlo, Frankincense.

19. dubna 2012 v 15:16 | Martin Vágner |  Vonné tyčinky
Historie vonných tyček

Kadidlo (z latinského incendere "spálit") je složeno z aromatických biotických materiálů, které při spalování uvolňují voňavý kouř. Slovo kadidlo odkazuje na samotné látky, spíše než k vůni, které ji produkují. Používá se při náboženských obřadech, dále pak k rituálnímu čištění, aromaterapii, meditaci, pro vytvoření duchovní atmosféry a pro vyčištění nepříjemných pachů.

Kadidlo se skládá z aromatických rostlinných složek, často v kombinaci s esenciálními oleji. Kadidlo lze obecně rozdělit do dvou hlavních typů:. "Nepřímé spalování" a "přímé spalování. " Nepřímé spalování kadidla (neboli "nehořlavé kadidlo") není schopno spalovat samo sebe, a vyžaduje samostatný zdroj ohně (dnešní vonné tyčky). Přímé spalování kadidla se vyrábí v několika formách, včetně vonných tyčinek , kužely, a pyramidy.

Kadidlo se používá v čínské kultuře od neolitu a stalo se více rozšířené za dynastií Xia, Shang a Zhou. Prvni zaznamenané použití kadidla pochází ze starověké Číny, kde se vyrábělo z bylin a rostlinných produktů (např. Cassia , skořice, Styrax, santalové dřevo). Používalo se během naboženských obřadů. Nakonec i hinduisté přijali používání kadidla z Číny, ale byli první, kdo začal používat bambusové tyčky obalené kadidlem.

Kolem 2000 př. n. l. byla starověká Čína první civilizací, která začala používat kadidlo v náboženském smyslu, totiž k uctívání.

V Číně dosáhlo použití kadidla svého vrcholu během dynastie Song. Byly postaveny řady budov pro zpracovávání kadidla do vonných směsí.
V Indických Védách (starověké hinduistické texty) a to zejména Atharva Védě je kadidlo zaznamenáno. Což naznačuje, že jeho používání je velice stará tradice.

V roce 3600 př. nl, dorazilo kadidlo do Egypta. Zásluhu na tom měli Indičtí obchodníci. Faraóni si tuto novinku velice brzy oblíbili. Začalo se používat na odhánění démonu a k potěšení bohů. Dále bylo nalezeno kadidlo v mnoha prehistorických egyptských hrobkách v El Mahasna.Nejstarší nalezené kadidlo sahá až do 5. dynastie. Chrám Deir-el-Bahari, v Egyptě, obsahuje sérii rytin, které líčí výpravy pro kadidlo.

Babylonští věštci používali kadidlo k modlitbám. Rychle se rozšířilo z Babylónu do Řecka a Říma.

Civilizace na řekách Indus a Ganga používali kadidlo ručně nalisované na bambusovou tyčku (podobné dnešním vonným tyčkám). Důkazy nasvědčují tomu, že sloužily hlavně pro své aroma.

V 6. Století je přinesly korejští buddhističtí mnichové do Japonska. Využívali mystické vůně pro očištné obřady. Velice delikátní vůně Koh (kvalitní japonské kadidlo) se stal zdrojem pobavení a zábavy císařského dvora Heian Era o 200 let později.

Během 14. století Shogunátu si samuraj vykuřoval helmu a brnění k dosažení aury neporazitelnosti. Za éry Muromachiho v 15. a 16. století, se kadidlo (Kodo) začlo šířit do horní a střední třídy japonské společnosti.
Přeložil pro Vás auroville.cz z: http://en.wikipedia.org/wiki/Incense
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama